Marek Veselý si z Mistrovství světa v akrobatickém létání odváží zlato, dvě stříbra i bronz

Jaké největší výzvy jsi musel zvládnout v přípravě a na mistrovství světa?

Letos jsem neměl moc času ani peněz na trénink, takže největší výzvou bylo trénovat co nejefektivněji a aspoň jednou si vyzkoušet všechny náročné prvky, které mě na MS mohly potkat.

Na samotném MS jsou největší výzvy vždy spojené s udržením soustředění. Akrobacie totiž není jen o řízení letadla – z velké části je to o hlavě a přístupu. Další výzvou byla jedna ze závodních sestav složená z náročných manévrů. V posledním se letělo přímo proti zemi v malé výšce a musím říct, že se mi to opravdu nelíbilo a necítil jsem se komfortně. Nakonec jsem se s tím popral a dostal i skvělé body, takže výzva splněna.

Které momenty z mistrovství ti zůstanou navždy v paměti?

Určitě ta jedna náročná sestava – a jak jsem byl nadšený, že jsem ji zvládl a přežil. 🙂 Akrobacie a vůbec celé letectví ale není jen o konkrétních letech. Je to i o lidech kolem, o morálce a troufám si říct i o určité kultuře a stylu života. Díky tomu není nouze o zážitky a vzpomínky na celý život.

Jaký význam pro tebe mají zlaté medaile a jak ovlivnily tvou kariéru?

Nepopsatelný. Je mi celkem jedno, jestli je to zlato z regionální soutěže, šestý titul mistra ČR nebo zlato z MS. V letectví člověk nikdy neví, jak dlouho se mu bude moct věnovat – kvůli financím, zdraví nebo čemukoli jinému. Proto beru každý let a každou medaili jako velký dar a přijímám je s vděčností a pokorou. Zlato z MS má samozřejmě něco navíc, protože chci být nejlepší pilot na světě a tyhle medaile dokazují, že na to mám a jdu správnou cestou.

Co je podle tebe pro úspěch v akrobatickém létání klíčové?

Kromě odhodlání, chuti, nastavení mysli, píle a pozitivního přístupu, což platí asi pro všechny sporty, je tenhle sport hodně ovlivněný financemi. Bez peněz nemůžete trénovat a bez tréninku se nedá zlepšovat a být nejlepší.

Jak vypadá tvůj trénink?

Kvůli fyzičce chodím běhat a pravidelně do posilovny. Za letu na člověka působí přetížení ze všech stran, takže je potřeba mít zpevněné svalstvo kolem kostry a srdce v dobré kondici, aby se s přetížením dokázalo vyrovnat.

Létat se snažím, kdykoli to jde. Víc než čtyři tréninkové lety za den ale nedávám, pak už to bývá kontraproduktivní.

Co se ti honí hlavou, když jsi ve vzduchu a létáš akrobatické prvky?

Spousta věcí a záleží na situaci. U jednodušších figur si to snažím užít nebo hlídám, kde se zrovna nacházím vůči divákům a rozhodčím. U náročnějších manévrů hlídám rychlost a výšku a myslím na to, jak a kdy začít bojovat s přetížením, které na mě bude působit nebo už působí. Často taky přemýšlím, jak manévr zakončit, abych mohl plynule navázat dalším.

Co ti dodává odvahu zkoušet nové a náročnější prvky?

Odvahu? Asi to, že jsem tím posedlý a chci být nejlepší. Myslím, že pak na odvahu nezbývá místo. Spíš je potřeba udržovat si určitou dávku respektu a pokory, aby to člověk nepřehnal a nedostal se do nežádoucí situace.

Máš před letem nějaký rituál?

Nevím, jestli je to rituál, ale rád před letem letadlo umyju, nebo aspoň utřu. Pak líp letí – a hlavně věřím, že jak se staráme my o letadla, tak se ona postarají o nás. Občas si k němu taky sednu, opřu se zády o trup a chvilku si s ním povídám.

Co tě na akrobatickém létání nejvíc fascinuje a co tě k němu přivedlo?

Odpověď je jednoduchá: volnost a svoboda. Jsou to pro mě velmi důležité pojmy a díky letectví, a hlavně akrobacii, si je můžu dopřávat v té největší míře. A pak rychlost, preciznost a adrenalin.

Přivedl mě k tomu táta, který je taky pilot, a můj celoživotní sen být stíhacím pilotem. Roli určitě hrálo i to, že jsem chtěl a chci dokázat víc než ostatní.

Jakou radu bys dal začínajícím pilotům, kteří se chtějí věnovat akrobacii?

Ať se naučí vnímat a cítit letadlo, místo aby létali podle příručky a předem daných hodnot. A hlavně ať to dělají s chutí a nadšením.