Jiří Beran patří k největším osobnostem českého šermu. Jeho kariéra vyvrcholila bronzem v týmové soutěži v kordu na olympijských hrách v Paříži 2024. Inspiruje nejen výsledky, ale i přístupem k tréninku a spolupráci s mladšími šermíři.
Jak bys představil šerm lidem, kteří o něm moc nevědí?
Ve zkratce: kord a fleret jsou bodné zbraně, takže cílem je soupeře bodnout.
Šermíř celý v bílém je kordista. Zasáhnout soupeře může kdekoli – od špičky nohy po hlavu. Na konci zbraně je zařízení zvané areta, které uzavírá elektrický obvod. Když šermíř zasáhne, areta se aktivuje a elektronický přístroj zásah zaznamená.
Fleretista má na sobě vestu a právě vesta je zásahová plocha. Bodnutí kamkoli jinam je zásah do neplatné plochy. Fleret na konci nic nemá – obvod se uzavře, když se čepel dotkne elektrické vesty soupeře.
Jak může se šermem začít hobík?
V oddílech. Na tréninku se profesionálové potkávají s hobíky, takže se toho nemusí bát. Šerm je velmi rychlý a fyzicky náročný sport, ale dá se dělat i profesionálně do vysokého věku.
Jakou roli v šermu hrají technologie?
Velkou – a kvůli technologiím se mění i pravidla.
Jiří Beran
Český šermíř, který dosáhl těchto úspěchů:
- mistr ČR v šermu kordem,
- 2× bronz z mistrovství Evropy,
- několikanásobný vítěz mezinárodních turnajů,
- vítěz Světového poháru 2007,
- bronz na olympijských hrách v Paříži 2024.
Můžeš se s námi podělit o zákulisí olympiády?
Víceméně celá olympiáda je zákulisí. Média do vesnice nesmí, nebo mají jen den dva, kdy tam můžou na pár hodin natáčet rozhovory. Vesnice je bezpečné útočiště pro sportovce, kde se můžou soustředit a odpočívat.
Zážitků je dost, ale mohlo by jich být víc. Na olympiádě platí, že se sportovci do 48 hodin po soutěži vracejí domů. My jsme měli odlétat hned druhý den v 6 ráno, takže jsme na turnaj jeli už se sbalenými věcmi. Nakonec nám let o den přebookovali, abychom stihli mediální povinnosti.
Na chvíli jsem se byl podívat na BMX a skateboarding, ale času moc není. Nejvíc mě na olympiádě bavilo, že je člověk pohromadě s ostatními sportovci. Ta energie je skvělá.
Internet obletěla fotka italského plavce, který spal venku na lavičce. Bylo spaní v olympijské vesnici opravdu tak hrozné?
Mně to tak nepřišlo. Češi jsou zvyklí a dokážou se přizpůsobit jakýmkoli podmínkám. Jsou státy a sportovci, kteří jsou zvyklí na větší luxus.
Pravda je, že vesnice byla šitá horkou jehlou. Druhý den po příjezdu na nás v 6 ráno zvonil chlápek se štětkou v ruce, že nám musí v pokoji něco domalovat.
Potkal jsi na olympiádě i sportovní hvězdy?
Jo, na zahájení. Bylo zajímavé je pozorovat. Nejsem typ, který by se s nimi šel fotit, respektuju jejich soukromí.
Pamatuju si, že Michael Phelps chodil pořád s kapucí na hlavě. I tak byl nepřehlédnutelný a ostatní sportovci se s ním pořád chtěli fotit. Bylo vidět, že mu to není příjemné a obtěžuje ho to – nemohl se plně soustředit na výkon. Velké hvězdy často ve vesnici ani nebydlí.
Co říkáš na olympijskou kolekci Jana Černého?
Nedávno jsem měl besedu se studenty jednoho gymnázia a řešili jsme to asi 45 minut. Bylo to zajímavé.
První tajnou předváděčku kolekce jsme měli v říjnu 2023, takže jsme ji viděli, ale v černém provedení. Říkal jsem si: „Ty jo, co to je? To je hustý.“ Vedle mě ale seděly holky a kluci, kterým bylo dvacet, o dvacet let mladší než já, a těm kolekce přišla boží. Hned si ji chtěli vyfotit a dát nad postel jako motivaci, aby se na olympiádu dostali.
Bavilo mě, že kolekce po zveřejnění rozpoutala celospolečenskou diskuzi. Jsem rád, že vyvolala diskuze a emoce.
Změnil se ti po olympiádě život?
Samozřejmě je to změna. Člověk si uvědomí, jaký je rozdíl mezi 4. a 3. místem. Když jste čtvrtí, pátí nebo desátí, velkou pozornost médií nepřitáhnete. Na prvních třech příčkách se vám jí dostane. Vezměte si, že 39 ze 110 českých sportovců skončilo v top 10. Vyjmenujete mi aspoň pět?
Jak si šerm stojí ve světě?
Evropa je Mekka šermu. Největší velmoci jsou Francie, Itálie a Maďarsko, kde jsou trenéři bráni jako mentoři a součást rodiny.
Blízko k šermu mají i Japonsko a Korea, kde je boj se zbraní kulturní a historickou záležitostí.
Jsou to dvě dimenze, které se prolínají. Historický šerm je o tom souboj dobře nasimulovat, sportovní o tom soupeře doopravdy zasáhnout. Díky tomu se prolínají i jednotlivé světové školy.
Jak je český šerm vnímán ve světě?
Dobře. Vybudovat povědomí o českém šermu trvalo roky. Jsme rádi, že jsme mohli navázat na bronz Alexe Choupenitche z Tokia. Našemu úspěchu předcházela výhra ve Světovém poháru 2019 a úspěchy na mistrovství Evropy – výsledky postupně gradovaly až k olympiádě. Tam jsme překvapili, když jsme šli ze 7. místa a porazili Itálii a Francii, světové velmoci.
Jak řešíš prezentaci na sociálních sítích?
Jsem z generace, kdy začínaly mobily, a éra Facebooku ani Instagramu mě moc nezasáhla. Beru to ale jako nutnost. Dlouho jsem v sobě bojoval s tím, že sociální sítě dnes ke sportu neodmyslitelně patří. Známý sportovec bez sociálních sítí už dnes skoro neexistuje.
Na olympiádě v Riu na mě byl vyvinut tlak, abych si založil Facebook. Tak jsem ho založil tátovi dřív než sobě. Není to pro mě radost a nemám to tak zajeté, ale beru to jako povinnost. Radši se s lidmi potkávám osobně na besedách a schůzkách. Naučil jsem se ale, že občas musím něco přidat. Vždycky mi udělá radost, když někdo nasdílí obsah se mnou a já ho můžu jen přesdílet.
Necítíš teď díky bronzu možnost většího vlivu?
Ano, ale beru to jako podporu sportu. Můžu bourat předsudky, vzdělávat a tak dál. Je hrozně důležité, že můžu dávat příklad mladým lidem – a doufám, že se mi to daří.
